Blog
ÚJČ - kodifikátor spisovné češtiny
Naše mateřština je nedílnou součástí křížovkových úloh. V některých článcích (články 1 až 88) je zmíněno, co všechno ovlivňuje křížovkářskou problematiku, článek 89 se věnuje mj. i tzv. vymahatenosti (jakékoliv normy).
Přehled článků v blogu, které se týkají výrazů v křížovkových úlohách:
09 Vpisovaný znak
05 Výrazy v křížovkových úlohách (obecně)
06 Výrazy v křížovkových úlohách (NJP; SSJČ)
07 Výrazy v křížovkových úlohách (stylistické hodnocení)
08 Výrazy v křížovkových úlohách (jiné prameny)
25 Mateřština versus křížovkáři
27 Akademický slovník současné češtiny
28 Internetová jazyková příručka
48 Nová slova v češtině
54 Vpisované výrazy (doložitelnost)
55 Vpisované výrazy - prameny v čase
56 Vpisované výrazy - jazyková správnost
57 Vpisované výrazy - věcná správnost
58 Vpisované výrazy - obtížnost, dostupnost
59 Vpisované výrazy - výrazy z živočišné říše
60 Vpisované výrazy - výrazy z rostlinné říše
61 Vpisované výrazy - výrazy z různých oborů
62 Vpisované výrazy - nespisovné výrazy
63 Slovní zásoba křížovkáře
81 Kvalita křížovkových úloh
82 Luštitelnost křížovkových úloh - vpisované výrazy
94 Základní stavební kámen každé křížovkové úlohy - písmeno
Křížovkáři se bez naší mateřštiny prostě neobejdou – křížovkaření jsou jakési hrátky se slovy („střelivo“ pro slovní hádanku a křížovkovou úlohu). Konečnou podobu křížovkářských úloh stanovují křížovkáři, za podobou spisovné češtiny stojí ÚJČ.
Článek 25 se věnuje historii vývoje spisovného jazyka a jeho uživatelům. Křížovkáři jsou (vedle novinářů, žáků a studentů, spisovatelů, politiků aj.) pouhými uživateli jazyka. Jeho podobu ovlivňují jen nepřímo, a to jak s ním nakládají.
Předmětem zájmu milovníků „otazníku“ je řešení různých úloh (nejen slovních hádanek a křížovkových či logických úloh, což tvoří náplň svazu). Především slovní hádanky a křížovkové úlohy si bez použití naší mateřštiny nelze vůbec představit. Bezesporu jsou tyto hrátky se slovy i vhodné k procvičování mateřského jazyka. Dokonce slovní hádanky mají širší záběr – využívají i různé tvary ohebných slov (jmen a sloves). V křížovkových úlohách by měla být tato slova pouze v základním tvaru – propagace spisovného jazyka (1. pád singuláru a plurálu či infinitiv sloves – viz článek 2, odstavec A.).
Svazová směrnice pro tvorbu křížovek (určená cca 400 členům svazu) a Křížovkářské zásady pro autory a luštitele (určené široké luštitelské veřejnosti, článek 2) shodně uvádějí, že musejí být vpisované výrazy jazykově i věcně správné. O podobu spisovné češtiny pečuje Ústav pro jazyk český (ÚJČ).
Různý pohled na spisovnou podobu češtiny (k zaznamenaným postřehům z různé doby se stavím neutrálně – nelze jednoduše říci, že jakýkoliv pohled je jedině ten správný):
Vícetvary (dublety, trojtvary atd.) – asi smysluplné by bylo mít vždy jen jednu spisovnou podobu jednotlivých slov. Spisovnou podobu slov do roku 1993 uváděla Pravidla českého pravopisu (PČP), nyní ji uvádí Internetová jazyková příručka (IJP) a Akademický slovník současné češtiny - ASSČ (nový „SSJČ“ – výkladový slovník). PČP uváděla vždy i vícetvary (převažovaly dublety) a uvádí je IJP (u hesla je uvedeno „lze i“). Možné spisovné podoby mají různý původ (lkání i lkaní, sedění i sezení, láhev i lahev, voj i oj aj.). Jazyková krize v roce 1993 (článek 56) vyústila ke vzniku celkem pěti skupin dublet: kurz i kurs, realismus i realizmus, diskuse i diskuze, sezona i sezóna (neshoda frakcí ve vlastních řadách na optimální podobu, celou kauzu samozřejmě ovlivnil i byznys). Pátá skupina dublet (oáza i oasa) neprošla. IJP uvádí pouze oáza, přesto i odborné křížovkářské tituly používají jako vpisovaný výraz „OASA“, i když to křížovkáři od změny pravopisu v roce 1957 nepoužívali (tzv. „dříve psáno“ bylo zapovězené už v první křížovkářské normě v roce 1980).
U vícetvarů je v IJP uvedená první podoba jako základní a měla by mít přednost. Další podoby („lze i“) jsou vlastně jakýmsi kompromisem, že se nemohou jazykovědci shodnout.
Vícetvary lze zaznamenat i jinde. Například v rostlinné říši (článek 60) je také pro každou rostlinu uvedeno základní (doporučené) pojmenování. Například pelargonie (muškát, čapí nos), základní podoba je vytištěna tučně. Podobně je tomu i v živočišné říši (článek 59) atd. Samozřejmě, že prameny z různé doby uvádějí i rozdílné podoby inkriminovaných slov. Volí-li autor další podobu vpisovaného výraz než je základní (doporučená), pak je tato skutečnost řešena legendou (v legendě je uplatněno stylistické hodnocení apod.).
IJP uvádí pro příčel žebříku: šprycel (lze i šprusel, šprysel, šprysl, šprycl, šprusle, šprušle). Zde se jedná o zastaralé výrazy, které použili různí spisovatelé – mj. takováto slova se dostala do PSJČ a později do SSJČ. Samozřejmě záleží na tom, která slova se do IJP dostanou (tzv. živá slovní zásoba).
Zajímavé jistě je, jak se měnil přístup jazykovědců k stanovení spisovnosti jednotlivých slov. Například balon (PSJČ, 1935), balón (PČP 1957, SSJČ), balon (PČP 1993), balon (lze i balón, dodatek k PČP 1994 po jazykové krizi, IJP).
Psaní jmen z antiky – podoba jmen v příloze PČP 1993 a v IJP se často liší od ostatních pramenů (Encyklopedie antiky, Slovník antické kultury aj.). Nenalezení shody ve vlastních řadách ÚJČ – pro uživatele jazyka neřešitelná situace. Nejméně antických jmen nalezneme v IJP, více je jich pak v příloze PČP. Jejich podoby se shodují na rozdíl od všech ostatních pramenů (v nich nalezneme spoustu dalších těchto jmen). Samozřejmě, že za takovéhoto stavu nemohou mít křížovkáři optimální postoj k této problematice. Někteří dokonce dávají přednost„nezákladní“ podobě („lze i“).
Uživatelé spisovného jazyka samozřejmě ovlivňují jeho propagaci a díky rozdílnému přístupu se pak setkává široká veřejnost s ledasčím):
Televizní vysílání snad nejvíce působí na širokou veřejnost. Například při přenosu fotbalového utkání je možné na obrazovce současně vidět sezona i sezóna. Různou podobu může shlédnout televizní divák i v dalších pořadech TV.
Na propagaci spisovného jazyka mají velký vliv i politici. Od nich lze slyšet ledacos, například „dozeptat se“ (článek 25) – samotvorba není možná nejen v křížovkářských úlohách, to je pivo ÚJČ. Možné slovesné předpony jsou uvedeny u příslušného hesla.
Žáci a studenti asi musí ve svém písemném projevu dodržovat PČP. Samozřejmě, že to také závisí na pedagogovi - určitě si nemůžeme myslet, že mají na tuto problematiku všichni stejný názor. Nejen pro školu by mělo platit, že v jednom materiálu (slohové práci, TV pořadu aj.) by se měla používat jen jedna podoba dublet, a to základní. Další podoba sice není vyloučena, ale nedává to žádný smysl – jen to způsobuje chaos v naší mateřštině.
Křížovkáři při přípravě první normy pro tvorbu (1980, trvala přes pět let) považovali SSJČ za jakousi křížovkářskou bibli. Například slova označená jako „dříve psáno“ byla zapovězena. V současnosti (díky závěrům jazykové krize v roce 1994) snad křížovkáři rezignovali – svědčí o tom nepochopitelná aplikace výkladu PČP (viz například vpisovaný výraz OASA).
Je pochopitelné, že je nejlepší, když pro jakoukoliv lidskou činnost neexistují žádná omezení. Proto i autor křížovkových úloh s povděkem kvituje, když je jeho možná slovní zásoba (vpisované výrazy, vícetvary) co největší (článek 63).
Článek 93 rozebírá celou křížovkářskou problematiku komplexně, mateřština je jen jakousi podskupinou, i když nepochybně velmi důležitou.