Křížovky Göbel

Ústav pro jazyk český (ÚJČ) - kodifikační autorita a regulátor spisovné češtiny

Poslední zápis do článku 1. 10. 2020

Každý výraz je posuzován z hlediska správnosti jazykové a věcné.

Svazová křížovkářská norma zařadila z dílny ÚJČ mezi NJP:

- Pravidla českého pravopisu (PČP) a příslušné platné mluvnice,

- výkladové slovníky Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (SSČ) a Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ).

Dále považuje tato svazová norma za jazykově správný i výraz lišící se od podoby uvedené v NJP, je-li uveden v jiném pramenu vydaném po 1. 1. 1960.

V současné době se ukázalo, že pro posuzování jazykové správnosti výrazů plně postačuje Internetová jazyková příručka (IJP). Výhodou IJP je, že může být neustále rozšiřována, zpřesňována a doplňována o nové výrazy. Není to výkladový slovník, ale uvádí u jednotlivých hesel příklady použití, dělení slova na slabiky ap. Přínosem pro křížovkáře je rovněž uvádění množného čísla podstatných jmen, včetně dublet, například „týpí“ i tepee, teepee. Na tomto místě je nutno upozornit na to, že napadená PČP 1993 byla dodatkem 1994 upřesněna v pěti bodech (povolení dublet):

1. Zdomácnělá slova: analýza - analysa, oáza - oasa, próza - prosa aj.

2. Slova zakončená na -ns, -rs, -ls: dispenz - dispens, kurz - kurs, pulz - puls aj.

3. Slova zakončená - ismus, -sma: realismus - realizmus, charisma - charizma aj.

4. Slova připouštějící dvojí výslovnost: diskuse - diskuze, resort - rezort, režisér - režizér aj.

5. Psaní krátké či dlouhé samohlásky - slova zakončená -en a -in; -iv a -iva; -ivum; -emie; -erie; -on; -ona; -ped: acetylen - acetylén, benzin - benzín; archiv - archív, defenziva - defenzíva; pasivum - pasívum; leukemie - leukémie; bakterie - baktérie; balon - balón, citron - citrón; sezona - sezóna; ortoped - ortopéd. Týká se to i odvozenin (adjektiv: pasivní - pasívní; zdrobnělin: balonek - balónek, fazonka - fazónka; příslovci ap.).

Na závěr lze konstatovat, že dublety odstranila IJP pouze v případě celého bodu 1. Tedy nyní již jen „oáza“ (nikoliv „oasa“ atd.).

V bodě 2 lze nyní psát jen „dispenz“ (nikoliv „dispens“), ale to zřejmě proto, že existuje dubleta dispenz i dispenze (viz i ASCS).

Podobně jsou i průběžně doplňovány jednotlivé články mého webu.

Pro posuzování i věcné správnosti výrazů slouží Akademický slovník současné češtiny - ASSČ (nový „SSJČ“ - zatím zpracováno několik písmen na internetu). Slovník není tak obsáhlý, zachycuje především výrazy současné češtiny. Neobsahuje například výrazy nářeční ap., ale křížovkář zde může zaznamenat jistý posun v stylistickém hodnocení výrazů (článek 7). Například u hesla „áčko“ registrujeme zkratku „kolokv.“ - kolokviální výraz směřující k bezpříznakovému užívání. Další komentář naleznete v článku 25.

Pokud má křížovka zábavnou formou rozšiřovat i znalosti naší mateřštiny, tak posunování správnosti slov do roku 1960 není příliš šťastné. Navíc se tento letopočet (1960) poprvé objevil už před více jak čtyřiceti lety při přípravě první svazové normy.

Optimální asi je výraz lišící se od podoby uvedené v PČP (v pramenech vydaných po 1. 1. 1960) doplnit v legendě stylistickým hodnocením. Pak luštitel pochopí, že vyluštěný výraz není v souladu s NJP (především s PČP, kde se uvádí jen abecední výčet plně spisovných slov bez uvádění věcného obsahu - nejde o výkladový slovník). Ani školák se pak nediví, že to je jinak, než uvádějí „školní pravidla“. PČP mají totiž dvě vydání - „školní“ a „akademické“.

Výrazy, jejichž podoba je v rozporu z PČP a současně nelze v legendě uplatnit stylistické hodnocení (či jinak „zlegalizovat“ výraz v legendě) renomovaný autor prostě nepoužívá. Bližší komentář v článku 25.

Historie SSJČ

Při přípravě první křížovkářské normy po založení SČHAK začátkem 70. let minulého století byl častým účastníkem i zástupce ÚJČ. „Křížovkářská bible“ SSJČ (sešitově 1958 až 1966, knižně 1960 až 1971 a znovu knižně s drobnými úpravami 1989 - skoro 200 tisíc hesel) má svého předchůdce, a to Příruční slovník jazyka českého (PSJČ - okolo čtvrt milionů hesel, 1935 až 1957). Obě díla se od sebe vlastně neliší, pouze SSJČ uplatnil nový pravopis (například již jen savec místo ssavec aj.) a vypustil některá slova (například cabalka - syrovátkový tvaroh, divoň - nářečně podivín, divoplod - tryšlovitá rostlina Semecarpus aj.) a některá nová naopak doplnil. Již je připravován „nový SSJČ“ (ASSČ), ale to si na kompletní dílo musíme ještě počkat.

Pro křížovkářské účely je dobré uvést, jak tak rozsáhlé jazykové dílo vůbec vzniká. Jen stručně uvádím, co jsme se téměř před padesáti lety dozvěděli. Každé samostatné heslo má svou kartičku a v evidenci se objeví, pokud bylo někde použito více jak jedenkrát. Kartička obsahuje všechny potřebné údaje, které se při zařazení hesla do slovníku použijí. Pro vytváření kartotéky sloužily různé podklady, především díla našich spisovatelů. Pro zařazení hesla do slovníku je samozřejmě kritérií více.

Křížovkáře zajímá hlavně stylistické hodnocení slov (hovorově, nářečně ap.). Totiž nemalý počet hesel v jazykovém slovníku je doplněn právě stylistickým hodnocením. Úvodem musím poznamenat, že slovníky SSJČ a ČSVaS (kde jsou stylistická hodnocení slov především uváděna) jsou půl století staré a pohled na tuto problematiku je překonán. Těžko lze pak v legendě označovat například plošně všechny zastaralé výrazy ap.

O naši mateřštinu „pečuje“ Ústav pro jazyk český (ÚJČ).

ÚJČ je jedním z vědeckých ústavů Akademie věd České republiky. Jeho úkolem je základní i aplikovaný výzkum současného českého jazyka i jeho historie. Ústav poskytuje také služby veřejnosti, zejména poradenství v jazykových otázkách. ÚJČ vznikl roku 1946 z původní Kanceláře Slovníku jazyka českého, která existovala od roku 1911.

Ačkoliv autorita ÚJČ nepramení ze zvláštního zákonného statusu, ústav je de facto všeobecně uznávanou kodifikační autoritou a regulátorem spisovné češtiny. Kodifikace má charakter doporučení, pouze v oblasti školního vyučování je závazná (garantem je zde MŠMT).

K PČP, SSČ a SSJČ lze z „dílny“ ÚJČ zařadit i další jazykové prameny:

- Český slovník věcný a synonymický (ČSVaS, 1969 až 1977),

- Václav Machek - Etymologický slovník jazyka českého (ESJČ, 1971),

- Miloslava Knappová - Jak se bude vaše dítě jmenovat? (1996),

- Alena Polívková - Naše místní jména (1985),

- Nová slova v češtině ap.

Dalšími prameny pro tuto problematiku jsou:

- Jaroslav Hubáček - O českých slanzích (1979),

- Jaroslav Hubáček - Malý slovník českých slangů (1988),

- vydavatelství MAXDOPRF - Slovník nespisovné češtiny (2006).

Nejde vůbec o to, co si svaz zařadí do své křížovkářské normy, ale postrádá to jistou systematičnost. Již jsem se vícekrát zmínil o tom, že křížovkáři považují SSJČ (1960 až 1971) za jakousi „bibli“. Přitom ČSVaS a ESJČ ze stejné dílny (ÚJČ) byly vydány později a mají jiné postavení než zmiňovaná „bible“. Křížovkáře velmi zajímá problematika užívání nejen plně spisovných slov, ale i slov dalších. Nejde jen o slova nespisovná (protešek ke slovům spisovným, která obsahují PČP). Stylistické hodnocení slov (článek 7) obsahuje totiž čtyři skupiny slohové charakteristiky:

- spisovnost či nespisovnost

- dobový výskyt

- častost výskytu - frekvence

- citové zabarvení - expresivita

Priorita pramenů pro věcnou správnost není nutná, pro legendový výraz stačí jediné kritérium - věcná správnost.

Priorita pramenů pro jazykovou správnost je ale smysluplná. Ideální by bylo sestavovat křížovkové úlohy ze slov, která obsahují PČP (nově IJP). To by byla stoprocentně správná cesta k propagaci naší mateřštiny (spisovné češtiny). Optimální ale asi je rozšířit tuto množinu možných vpisovaných výrazů o slova, která „vyžadují“ připojit k legendovému výrazu tzv. stylistické hodnocení. Tím se luštitel seznamuje s bohatostí našeho jazyka, s „obecnou“ češtinou se ostatně každý člověk běžně setkává v každodenním životě.

Samozřejmě, že mezi vpisované výrazy se řadí mnoho dalších slov a slovních spojení. Celá křížovkářská problematika souvisí i s kvalitou předkládaných úloh. Neposuzují se jen vpisované výrazy, ale i další prvky (legenda, obrazec ap.). Této problematice bude věnovaná pozornost v jiných článcích.

Autor by měl vždy dobře uvážit, komu je předkládaná úloha určena a podle toho volit i příslušné výrazy (vpisované i legendové).

Karel Oliva (narozen 1958) je český jazykovědec a vysokoškolský pedagog. Odborně se zabývá matematickou lingvistikou a formální syntaxí. V letech 2003 až 2016 působil jako ředitel Ústavu pro jazyk český Akademie věd. Hovoří anglicky, bulharsky, italsky, německy a rusky, částečně ovládá i řadu dalších jazyků. Od roku 2017 zastává tuto funkci nový ředitel.

Zájemce o naši mateřštinu chci upozornit na zajímavé povídání o češtině v Českém rozhlasu, které se svým pravidelným hostem moderuje Jan Rosák.

ÚJČ je jistě kompetentní institucí pro „správu naší mateřštiny“. Slovník českých synonym (SČS, Karel Pala, Jan Všianský - 1994), zpracovaný na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity v Brně uvádí v předmluvě slovníku mj.:

- „... PČP (1993) specifickým způsobem upravují psaní s/z, th/t a délek v cizích slovech. Vzhledem k tomu, že jde o úpravu do jisté míry rozkolísávající dosavadní normu a jdoucí proti současně zřetelně konzervativnějším tendencím v oblasti psaného jazyka a navíc nekonzultovanou s univerzitními bohemistickými pracovišti, uvádíme v souladu se SSJČ příslušné výrazy v obou podobách ...“.

- „... neakceptujeme psaní typu altruizmus, egoizmus a též kurz a pulz, neboť nejde o konzistentní úpravu (museli bychom pak akceptovat i tvary altruizta, egoizta) ...“.

Aféra kolem novelizace českého pravopisu na začátku 90. let minulého století skončila jakýmsi kompromisem (dodatek ke školnímu vydání PČP, 1993).

Nejvíce disproporcí je ve stylové charakteristice jednotlivých hesel. Jazyk se stále vyvíjí a průběžně dochází k jistým posunům. SČS označuje vulgární a zhrubělé výrazy jako expresivní. Samozřejmě, že tyto výrazy patří do skupiny výrazů expresivních, ale pro uživatele slovníku (myslím zde především autory ale i luštitele křížovkových úloh) to určitě šťastné není. Tyto výrazy jsou pro křížovkáře „zapovězené“, ostatně toto nepsané pravidlo dodržuje až na nějaké výjimky i tisk, rozhlas a televize.

Křížovkáři se bez slov a slovních spojení, které potřebují pro tvorbu luštitelských úloh, prostě neobejdou. Škoda jen, že se v institucích, které se zabývají jazykovou problematikou, nenajde více shody (viz i dvojkolejnost v psaní antických jmen aj.).

V žádném případě se nechci k této problematice stavět na kteroukoliv stranu, křížovkáři jsou totiž pouhými uživateli jazyka. Svými výtvory (podobně jako sdělovací prostředky, sociální sítě aj.) šíří krásu naší mateřštiny mezi širokou veřejnost. Občas se můžeme setkat v tisku, televizi, reklamě ap. se slovem, které není v souladu s PČP (nově IJP). Ideálního stavu samozřejmě nelze docílit, to se týká všech oblastí lidské činnosti. Je však záhodné hledat vždy optimální stav, a to se týká i „křížovkaření“.