Blog
Použitelná slova pro autora (vpisované výrazy)
Důležitým prvkem každé křížovkové úlohy jsou vpisované výrazy, které jsou složeny z písmen – obecně z vpisovaných znaků (článek 5). Hodnotí se u nich jazyková a věcná správnost (články 6, 7, 27 a 28). Zdrojem pro jednotlivá slova a slovní spojení jsou pro autora křížovkových úloh jazykové a jiné prameny – viz článek 8.
Historický vývoj jazykových pramenů (naší mateřštiny, pro křížovkáře jsou zajímavé především výkladové slovníky – jednotlivá hesla jsou doplněna i o věcnou stránku, z které autor čerpá legendu pro vpisované výrazy):
1935 až 1957 - Příruční slovník jazyka českého (PSČ, předchůdce SSJČ).
1937 - Slovník jazyka českého (F. Trávníček; jednodílný výkladový slovník – v roce 1952 vyšlo 4. vydání).
1957 až 1971 - Slovník spisovného jazyka českého(SSJČ,za vedení Bohuslava Havránka).
1995 – Akademický slovník cizích slov (také z dílny ÚJČ).
2014 – Akademický slovník současné češtiny (ASSČ, zatím je zpracováno několik písmen).
Jazykové prameny doplňují tzv. jiné prameny (článek 8), a to dohromady představuje pro autora nepřebernou zásobárnu vpisovaných výrazů (článek 54) – spousta milionů slov.
Pohled na vpisované výrazy z hlediska obtížnosti a kvality (hodnocení kvality křížovkových úloh bude věnován samostatný článek), což spolu úzce souvisí:
Výrazů, které zná každý obyvatel planety, je relativně velmi málo. Patří sem především slova, s kterými se člověk může denně setkávat: otec, matka, zvíře, rostlina, slunce, déšť, hra, radost, jíst, spát atd. (článek 58). Obecně lze říci, že se s jednotlivými výrazy (slovy) setkáváme dvěma způsoby. Buď jsme přímými svědky – vidíme je kolem sebe, na televizní obrazovce apod. (křížovkář to vyjadřuje zpravidla obrázkovou legendou) nebo si to někde přečteme, slyšíme v rozhlase apod. (v křížovkách je pak uplatněna textová legenda).
K posouzení toho, co člověk může znát, slouží různé průzkumy – například v televizním pořadu „Nikdo není dokonalý“ se pokládá stejná otázka několika náhodně vybraným lidem. Podobným způsobem se zjišťuje přízeň k jednotlivým politickým stranám.
Posuzovat vpisované výrazy může kdokoliv: Špičkový křížovkář (těch je několik desítek, sem lze zařadit vedle autorů i porotce), člen svazu (zúčastňuje se různých svazových soutěží, těch je několik stovek) pravidelný luštitel křížovek (především „švédek“ a jednodušších křížovkových úloh – to je nejpočetnější skupina luštitelů, i když někteří luští například jen o víkendu při pití kávy apod.). Že se v křížovce vyplňují políčka písmeny podle legendy, ví snad každý, i když tato duševní zábava není předmětem jeho zájmu.
Pohled na křížovku může být samozřejmě různý. Jinak na celou problematiku pohlíží profesionál a jinak řadový luštitel.
Posuzování vpisovaných výrazů je relativní – záleží na tom, co a kdo to posuzuje. Například jména některých sídel v České republice (Eš, Bělýšov, Cabrky, Čikov, Domáň, Favel, Gigula, Hanůvka, Labajka, Lezník, Mrhov, Pucov aj.) může slyšet spousta luštitelů vůbec poprvé. Protikladem jsou pak luštitelé, kteří v takovém sídle či v jeho blízkém okolí bydlí – těch je samozřejmě relativně malý počet. Takovýto „rozbor“ lze udělat u jakékoliv skupiny výrazů. Profesionální křížovkář si neznámý výraz zpravidla někde dohledá, řadový luštitel se smíří s tím, že celou úlohu prostě nedoluští. Mnohdy vlastně ani nemá doma žádný výkladový slovník (nejen jazykový).
Co se týká délky vpisovaných výrazů, používá autor nejčastěji výrazy dvou- až osmipísmenné (zapálení milovníci otazníku sestavili abecedně tyto výrazy po sametové revoluci z více pramenů). Křížovkářský slovník K. Čálka má navíc ke každému heslu připojenou legendu, vč. s uvedením pramenu, z kterého je výraz čerpán. Nejvíce se v křížovkových úlohách objevují výrazy čtyř- až sedmipísmenné. Dvou- a třípísmenné výrazy slouží v některých případech k tomu, aby byla celá úloha vůbec sestavena (především zkratky a značky). Výrazy s délkou větší než devět písmen (sem lze zařadit vedle úloh písmenných i úlohy slabikové, shlukové a střídavé) se v křížovkových úlohách objevují méně často – závisí to na typu úlohy. Vícesměrky mívají někdy vpisované výrazy s délkou i přes dvacet písmen.
Hodnotit vpisované výrazy lze podle toho, kdo je posuzuje (školák či penzista, luštitel se základním vzděláním či vysokoškolák, pravidelný či občasný luštitel, profesionální křížovkář apod.) a co posuzuje (skupiny výrazů z různých oborů lidské činnosti – umělci: malíři, sochaři, spisovatelé aj., sportovci: fotbalisté, hokejisté, tenisté aj., živočišná a rostlinná říše, lékařství atd.). Vpisované výrazy jsou vždy základním prvkem každé křížovkové úlohy, měly by splňovat, a to s ohledem na to, komu je příslušná úloha určena:
Luštitelnost – vyhýbat se křižování výrazů, které luštitel s velkou pravděpodobností nemusí znát (pak je vhodné uvést jeden z těchto výrazů v pomůcce).
Volba vhodné legendy – luštěním křížovek by se měl člověk i poučit a dále vzdělávat. Například začínajícímu luštiteli toho moc nenapoví legendový výraz – kulkas a vpisovaný výraz – taro, protože oba výrazy (kulkas a taro) většinou nezná. Takových nic neříkajících dvojic slov je spousta. V legendě je jistě vhodné uvést něco bližšího, například áronovitá rostlina rodu Colocasia.
Optimální skladba vpisovaných výrazů – pestrost (výrazy z různých oborů lidské činnosti), nekumulovat neznámé výrazy zeměpisné, překladová slova apod. Křížovkáři se vždy snažili regulovat procento tzv. nežádoucích slov v jedné úloze (zkratky a značky, neznámé zeměpisné výrazy apod.).
Jistě zajímavé by bylo zjistit, jaké vpisované výrazy se v křížovkových úlohách opakují nejčastěji. Mohli bychom to zjistit například u křížovek s vepsanou legendou (tzv. švédské křížovky, které nalezneme v mnoha tiskovinách – samozřejmě od různých autorů), ve kterých jsou uplatněny především výrazy dvou- až osmipísmenné. Čím delší výraz autor v křížovce použije, tím samozřejmě registrujeme i jeho menší využití. Pak vyjde najevo, které vpisované výrazy se nejčastěji opakují, vysledovat můžeme i tzv. „otřepané“ výrazy - především ty, s kterými se můžeme setkat právě jen v křížovkách (ADAS, AMA, APAR, AVA, KANA, TANA aj.).
Inspiraci můžeme nalézt ve zpracování děl Karla Čapka – dozvíme se pak, jak často jednotlivá slova spisovatel použil:
František Čermák (editor): Slovník Karla Čapka (2007)
Ústav Českého národního korpusu
Hapax legomenon (slangově hapax) - slovo, tvar vyskytující se v nějakém literárním textu v jediném užití
Proprium - podstatné jméno vlastní (např. rodné, příjmení, zeměpisný název ap.), označující zpravidla jeden denotát (jazyková jednotka, jazykové jméno)
Kolokace – dvojice nebo i více slov, samostatných lexikálních jednotek obvykle spojovaných (např. širý svět, hodný kus cesty)
Frazém - ustálené spojení slov
Slovník Karla Čapka (slovník má cekem 34 740 hesel):
Hapax - 19 585 hesel
Proprium - 12 442 hesel
Přirovnání – 334 hesel
Frazémy - 4 145 hesel
Závěrem je jistě vhodné zopakovat, že jako vpisované výrazy lze použít strašnou spoustu slov. Autor by měl dbát na to, aby se vyhýbal křižování málo známých výrazů a skladba vpisovaných výrazů byla vyvážená.