Blog
Hranice spisovnosti a nespisovnosti
Jak uvádím v článku 47, jsou česká hádanka a křížovka jakési hrátky se slovy.
V hádance jsou to vazby mezi dvěma písmennými soubory – mezi náznakem a jádrem.
Podstatou křížovky je vyplňování políček písmeny – tady se dostáváme k základním stavebním kamenům každé křížovkové úlohy, kterými jsou:
písmeno (slouží k sestavení různých vpisovaných znaků a též vpisovaných výrazů),
políčko (slouží k sestavení obrazce, s kterým úzce souvisí směr vpisování a typ křižování).
Celou problematiku této duševní zábavy mají pod palcem křížovkáři, kromě podoby vpisovaných výrazů. Tu určuje ÚJČ – koordinátor naší mateřštiny. Křížovkáři jsou jenom uživateli jazyka.
Jednotlivé články na mém webu lze rozdělit do dvou skupin:
Vlastní křížovkářská problematika – druh vpisovaného znaku, typ políčka, typ křižování, tajenka atd. vč. zásad pro výrazy vpisované, legendové či tajenkové.
Podoba (vpisovaných) výrazů – tu stanovuje ÚJČ. Blíže články 5 až 8, 25, 27, 28, 48, 54 až 61.
Přehled zařazení slov uvádí článek 7:
spisovná - hovorová, knižní, básnická, publicistická, odborná, obecná,
nespisovná – nářeční, oblastní, lidová, slangová, argotická (křížovkáři nepoužívají).
Dále je možné hodnotit slova podle dobového výskytu, častosti výskytu (frekvence) a citového zabarvení (expresivity).
IJP a ASSČ vč. PČP slova nespisovná většinou neuvádějí.
Nespisovná slova kromě SSJČ (PSJČ) obsahují především tyto prameny:
- Český slovník věcný a synonymický (ČSVaS, 1969 až 1977) - obsáhlé čtyřdílné dílo,
- Kolektiv autorů: Akademický slovník cizích slov (ASCS, 1995),
- Václav Machek: Etymologický slovník jazyka českého (ESJČ, 1971) - předmětem zájmu jsou původ a vývojové změny a příbuznosti slov,
- Miloslava Knappová: Jak se bude vaše dítě jmenovat? (1996) - v tomto díle najdeme kromě cizojazyčných podob jmen i podoby jmen domáckých,
- Jaroslav Hubáček: O českých slanzích (1979) - slangová slova řazená podle oborů a různých zájmových skupin (slang hornický, technický, myslivecký, studentský ap.),
- Jaroslav Hubáček: Malý slovník českých slangů (1988) - slangová slova řazená abecedně,
- vydavatelství MAXDOPRF: Slovník nespisovné češtiny (SNČ, 2006) - nespisovná slova od nejstarších dob po současnost; historie a původ slov,
- Karel Pala a Jan Všianský: Slovník českých synonym (SČS, 2001) - pramen vhodný mj. i pro „jednoslovnou“ legendu,
- Patrik Ouředník: Šmírbuch jazyka českého (ŠJČ,1988).
Na nespisovné výrazy je samozřejmě možný různý pohled:
SNČ například uvádí dělení na spisovnou češtinu, jehož variantou je hovorová čeština, a na nespisovné útvary (nářečí či dialekt – teritoriální záležitost). Nářečí se týká malých oblastí, na větším území, kde se drobné rozdíly vyrovnávají, vzniká tzv. nadnářečí (interdialekt). Ze středočeského interdialektu v minulosti vznikla dnešní spisovná čeština. Nejvýznamnějším interdialektem je pak obecná čeština, která se dnes v neoficiálních projevech používá na celém území Čech a značné části Moravy. Níže uvedený přehled ilustruje pojmy „hovorová čeština“ a „obecná čeština“, mezi nimiž vede hranice spisovného a nespisovného jazyka:
dívat se – spisovný jazyk
koukat se – hovorový výraz
čumět – výraz obecné češtiny (uvedený v SSČ)
vejrat – nespisovný výraz, který SSČ neuvádí.
V jednotlivých jazykových pramenech není zařazení slov vždy stejné. SSJČ u výrazu „koukat se“ neuvádí, že se jedná o hovorový výraz a „vejrat“ nepovažuje za nespisovný výraz.
Jako argot se tradičně označuje mluva podsvětí, respektive spodiny.
ŠJČ – (Argot? Slang? Žargon? Hantýrka?) nemá v úmyslu rozmnožovat řadu pokusů o vymezení jazykové oblasti jdoucí od obecné expresivní mluvy po „zájmové“ slangy, vulgarismy a výrazy erotického charakteru. Je to slovník nekonvenční češtiny. I v tomto pramenu nalezne autor spoustu výrazů, které může uplatnit jako vpisované výrazy. Například SSJČ uvádí expresivní výrazy pro jídlo – dlabenec, dlabenes; ŠJČ pak uvádí pro jídlo dlabec, dlabanec a dlabenes). Samozřejmě, že s některými těmito výrazy se setkáváme i v současnosti.
Na závěr je jistě důležité říci, že nespisovné výrazy (nářeční, oblastní, lidové aj.), bezpochyby obohacují luštitele křížovek. Rozhodně jsou vhodnější než například nějaké malé sídlo v daleké tramtárii. Dobrý autor by měl vždy dbát na procentuální zastoupení těchto výrazů v jedné úloze – to se týká všech skupin slov (překladová slova, neznámé zeměpisné výrazy, méně známe osoby působící v různých oborech lidské činnosti aj.).