Blog
Odborné (latinské) názvy
Poslední zápis do článku 1. 3. 2023
Aby se domluvili lékaři na celém světě, je výbavou každého lékaře latina, která slouží především pro pojmenování lékařských termínů.
Podobně je pro pojmenování odborných termínů využíván tento mrtvý jazyk především v zoologii a botanice – to jednoznačně umožňuje získat informace o konkrétním živočichovi či rostlině komukoliv na naší planetě. Týká se to ostatně i dalších oborů (technika, architektura, hudba aj.)
K zařazení konkrétní rostliny (druh) slouží taxonomické kategorie – druh, rod, čeleď, řád, třída, kmen (v botanice je před kategorií kmen preferována kategorie oddělení, která je považována za identickou), říše a doména (též nadříše). Zařazení jednotlivých jedinců do těchto kategorií se díky získávání stále nových poznatků průběžně vyvíjí. Autor může tuto skutečnost zohlednit v legendě, například „domorodé jméno“, „dřívější zařazení“ apod. Pro další rozlišení slouží vedlejší taxonometrické kategorie (podřád, podčeleď, poddruh aj.).
Různý pohled na výrazy z rostlinné říše:
Četnost – počet výrazů z botaniky, které může autor křížovkářských úloh uplatnit, lze těžko vyčíslit. Vždyť jen mezi vstavačovité rostliny je zařazeno kolem 22 tisíc druhů.
Nespisovné podoby – množina možných vpisovaných výrazů značně naroste, když autor uplatní stylistické hodnocení (nářečně, expresivně, lidově apod.). Například blatouch (ČSVaS, heslo 590.2) – blaťouch, blatucha, volské (volí, buličí, vraní) oko, volí oka, volské (volové, buličí) oči, voloočko, volvočko, volovečko, boleočko, balvoko, volové ucho, máslové kvítí, máslový (máselný) květ (kvítek), máselník, máselníček, máslíčko, máslenka, maslenka, máselka, masloch, mastný knedlík, mazanec, vaječník, vajčák, žluťák, žluták, žloutvíček, květina, květec, růžička, májové kvítí (kvítko), dubnové kvítko, blýskavé kvítí, blisk, zlatokvět, slunéčko, žabí kvítí, žabinec, babí plesk, babka, babík, bubí, bublina, boubelka, hořký lupen, červilák, chcípalka, randličí, žaróš, žarúš, žaróšek, žarúšek, žaruška. „Botanický slovník“ obsahuje vedle blaťouch ještě blatauch.
V některých případech mohou autoři využít jako vpisovaný či legendový výraz různé kombinace. Například při obrázkové legendě (Persicaria maculosa) lze vpisovat: rdesno, červivec či rdesno červivec. Podobně rdesno blešník (Persicaria lapathifolia). Samozřejmě, že tyto různé možnosti jsou i u výrazů z živočišné říše – například poletuška asapan (Glaucomys volans), medvěd baribal, medvěd grizzly, sokol šahin aj.
Prameny pro výrazy z rostlinné říše (připojen je vždy český a latinský rejstřík):
Miloslav Šmíd: Průvodce odbornými názvy rostlin (1987) – vedle latinských názvů jsou uváděny i názvy slovenské. V závorce jsou připojeny poznámky k výslovnosti, výklad názvu apod.
Eva Hoffmannová: Jak založit herbář (1984) - dílo je doplněno také různými radami, jak si počínat…
Petr Ondřej Mathioli: Herbář neboli Bylinář (2010) – tento Herbář byl poprvé vydán v roce 1562. Jedná se o objemné dílo s vyobrazením rostlin v přirozené velikosti, s popisy rostlin a s vylíčením jejich použití v domácím lékařství. Totiž do 16. století se pod pojmem herbář rozuměla vždy kniha o léčivých rostlinách.
Anna Skalická, Václav Větvička Václav Zelený: Botanický slovník (rodová jména cévnatých rostlin, 2012) – slovník obsahuje kolem 7500 rodových jmen. U každého vědeckého (latinského) pojmenování jsou uvedeny české ekvivalenty zaznamenané o roku 1500. Doporučené české jméno je vysazeno boldem, v závorce jsou uvedeny další zaznamenané názvy, například: Annona - láhevník (lahvovník, anona, čerimoja, čerimola, cherimoya); Hyacinthus - hyacint (bazatuta, galtonie); Lupinus - vlčí bob (lupina, vlčinec, škrkavičník); Opuntia - nopál (opuncie, smokvec); Primula - prvosenka (primulka, primule, petrklíč, podléska) aj.
Samozřejmě, že různé rostliny nalezneme i v různých encyklopediích a slovnících – společné je vždy pro jednotlivé rostliny odborné pojmenování.
Asi nejlepší orientaci v rostlinné říši nabízí „luštičkářům“ členění do jednotlivých čeledí, a to rejstříky seřazené podle českých či odborných (latinských) názvů. V úvahu je nutno brát rovněž stáří pramenu a přístup botaniků k celé problematice (upřesnění zařazení konkrétní rostliny do systému třídění). Druh rostliny (popřípadě její další názvy) uvádí Křížovkářský slovník (Karel Čálek), i když tam nemusí být uvedeny všechny. Často pomůže pro rychlou orientaci její odborný název.
Čeledě vyšších rostlin: Amarylkovité, bělomechovité, bobovité … zárazovité, zemědýmovité, zimolezovité.
Především autory zajímá množina možných vpisovaných výrazů z této oblasti. Například čeleď bobovité uvádí kolem 160 druhů. Mezi všeobecně známé patří například akát, bob, čočka, fazol, hrách, jetel, sója, vikev aj. Některá pojmenování luštitel nemusí ani znát, někdy se s tím názvem nikdy nesetkal, například čilimka, kadie, kápatka, koželusk (též teprosie), mákie, mopan, mukuna (též obpupoš), pasera, retama, saman, saraka, sucholec, svécie, tvrdol, zornie aj. Pro vyluštění konkrétní rostliny záleží na podobě legendy. U obou typů legend lze připojit odborné (latinské) pojmenování. U obrázkové legendy si je luštitel zpravidla jistý, že se jedná o nějakou rostlinu. V případě textové legendy nemusí ani tušit, z kterého oboru výraz (legendový či vpisovaný) je – legendový výraz: mukuna, vpisovaný výraz: obpupoš (bobovitá rostlina).
Jazyková správnost (článek 56) – dobrý autor vždy ctí, aby byla u vpisovaných výrazů dodržena jazyková správnost. K tomu slouží IJP (popřípadě ASSČ – zatím zpracováno několik písmen a PČP – včetně příloh se jmény zeměpisnými, rodnými a antickými). V případě jakékoliv nesrovnalosti s IJP (ale toto dílo má omezený počet hesel) lze vše zpravidla řešit vhodným doplněním legendy (odborné výrazy z chemie a jiných oborů), popřípadě se takovému výrazu prostě vyhnout. To asi je nejlepší způsob, jak konkrétně propagovat naší mateřštinu. To vše se samozřejmě netýká jen výrazů z rostlinné říše, ale obecně všeho.
Obtížnost výrazů z rostlinné říše lze posuzovat podobně jako výrazy ze zoologie. Jistě každý luštitel v obrázkové legendě pozná běžné druhy ovoce a zeleniny či květiny a stromy (například jablko, hruška, květák, zelí, bledule, bříza aj.), ale těch, co nezná je mnohem více a navíc některá pojmenování může slyšet poprvé (například ipeka, kaciba, mapati aj.).
Obecně lze říci, že méně známé vpisované výrazy (nejen z rostlinné říše) by měly být v křížovkářské úloze v omezeném počtu. Křížovkáři (při hodnocení kvality) se pohybují kolem 5 %. Bez nich by totiž úloha nesplňovala poslání křížovky – rozšiřovat vědomosti luštitelů. Využitím vhodně zvolené pomůcky (výčet některých vpisovaných výrazů; výčet shluků s neúplným křižováním; výčet shluků, z kterých jsou sestaveny vpisované výrazy apod.) lze luštiteli vždy předložit optimální podobu křížovkové úlohy.