Blog

Odborné (latinské) názvy

Poslední zápis do článku 1. 9. 2021

 

Aby se domluvili lékaři na celém světě, je výbavou každého lékaře latina, která slouží především pro pojmenování lékařských termínů.

 

Podobně je pro pojmenování odborných termínů využíván tento mrtvý jazyk především v zoologii a botanice – to jednoznačně umožňuje získat informace o konkrétním živočichovi či rostlině komukoliv na naší planetě. Týká se to ostatně i dalších oborů (technika, architektura, hudba aj.)

 

K zařazení konkrétního živočicha (druh) slouží taxonomické kategorie – druh, rod, čeleď, řád, třída, kmen, říše a doména (též nadříše). Zařazení jednotlivých jedinců do těchto kategorií se díky získávání stále nových poznatků průběžně vyvíjí. Autor může tuto skutečnost zohlednit v legendě, například „dřívější zařazení“, „domorodé jméno“, „starší název“ apod. Pro další rozlišení slouží vedlejší taxonometrické kategorie (podkmen, podřád, podčeleď, poddruh aj.).

 

Různý pohled na výrazy z živočišné říše:

Četnost – počet výrazů ze zoologie, které může autor křížovkářských úloh uplatnit, lze těžko vyčíslit. Vždyť jen členovců je popsáno kolem jednoho milionu druhů. Štírů je známo téměř 1400 druhů v několika rodech – štír drobný, chlupatý, šedý aj.

 

Nespisovné podoby – množina možných vpisovaných výrazů značně naroste, když autor uplatní stylistické hodnocení (nářečně, expresivně, lidově apod.). Například vrabec (ČSVaS, heslo 1000.1) – brabec, brabčák, vrabčák, vrabčisko, štilipák, štilipáček, vrabel, škudlán, škudlivec, šplec, šprcek, vrabčík, brabeček, vrabeček, vrabčáček, vrabčíček, úpolník.

 

České názvy živočichů (ČNŽ - Národní muzeum, Praha) – přehled českých názvů živočichů a také aktuální verze jejich systematického třídění. Každý živočich (jedinec) má zpravidla dvouslovné odborné pojmenování (rodové a druhové jméno) – například Alopex lagopus - liška polární (uváděny jsou někdy další názvy – pesec, liška lední, lis horní). Některé rodové jméno může být víceslovné – například Ursus americanus – baribal, (Ursus americanus emmonsii – baribal stříbřitý). Rodové, popřípadě i druhové jméno připojuje k heslu většina encyklopedií a různých výkladových slovníků.

V některých případech není chybou při psaní legendy vypuštění rodového či druhového jména (jsou-li obě jména substantivy). Například sup kapucín (Necrosyrtes monachus), ibis hagedaš (Bostrychia hagedash) aj. Je-li tedy v obrázkové legendě vyobrazen Necrosyrtes monachus, pak mohou mít vpisované výrazy tři podoby – sup, kapucín, sup kapucín. Podobně v textové legendě pro legendový výraz ibisovitý pák (Bostrychia hagedash) lze přiřadit opět tři podoby výrazu vpisovaného – ibis, hagedaš, ibis hagedaš. 

Pokud autor uvádí u legendového výrazu v závorce rodové, popřípadě i druhové jméno, lze to chápat jako pomůcku (potvrzení správně vyluštěného výrazu - možná kontrola v nějakém pramenu).

 

Další (starší) názvy živočichů neuvádí jen publikace ČNZ (liška polární i pesec aj.). Starší podoby nalezneme i v jazykových (PSJČ aj.) a v různých odborných pramenech, včetně Brehmova života zvířat z 19. století. Například:  Robalo niloticus – robalo nilský též nilský okoun, nilovec; Gramma loreto – kanícek fialovožlutý též grama královská; Pagrus pagrus – pražman obecný též červenáč, pagrus; Thyrsites atun – novozélandská barakuda též susek; Petromyzon marinus – mihule mořská též lampreda, lamprida, lampreta.   

 

Jazyková správnost (článek 56) vpisovaných výrazů platí pro všechny výrazy, nejen tedy pro výrazy ze zoologie. Problematika psaní slov gibbon a fossa (IJP) či gibon a fosa (ČNŽ a některé další prameny) je popsán v posledním odstavci článku 28. Za jazykově správné lze podle vzoru gibbon – gibon považovat i další výrazy z dalších oborů lidské činnosti (botanika, chemie aj.). Nesrovnalost fossa-fosa v ASCS patří do jiné škatulky – ASCS uvádí vedle fosa = šelma ještě fossa = jamka na kosti (z anatomie).

 

Obtížnost křížovkových úloh (článek 58) je závislá na autorovi, jaké vpisované výrazy volí. Přechod z výrazu legendového na výraz vpisovaný posuzuje každý ze svého pohledu. Setkáváme se s tím i v různých vědomostních soutěžích. Nejlépe je na tom profesionální křížovkář, který vlastní spoustu literatury – například v Co je co? jsou taxativně uvedeny zástupci, a to nejen z živočišné říše. Mnohdy ani nemusí vědět, co konkrétní slovo znamená, ale v povědomí má zapsáno, že příslušné slovo existuje. I řadový luštitel zná často slova, která lidem nezajímajících se o křížovky nic moc neříkají. Jedná se převážně o kratší slova – v zoologii je to například AI, GNU, YLO, APAR, KANA, MAKÝ, RAAŠ, UNAU, DOSNA, FAHAK, SAVÝŠ aj.

Posuzování obtížnosti (co luštitel pravděpodobně může či nemůže znát) bývá odlišné. Profesionální 

křížovkář zná vždy z jednotlivých skupin živočichů vyšší procento v porovnání s luštitelem, který se zajímá o křížovky jen okrajově. Znalost například velkých zvířat je velmi vysoká, a to bez rozdílu řešitelské úrovně luštitele – slona, lva, zebru, žirafu, psa, kočku pozná téměř každý, a to především v legendě obrázkové. Myšleno je rodové jméno, v případě konkrétního druhu či plemen domácích zvířat procento znalostí rapidně klesá. Velmi malou znalost (vynecháme-li profesionála v příslušné specializaci) lze předpokládat u členovců - například ploštice a křísy (bobule, čelnatka, hladěnka, klopuška, lovčice, mokřatka, plochulka, síťnatka, útlenka, žilnatka aj.) pozná málokdo. Heslo křís ani nenajdeme v IJP, takže se nejedná o běžnou (živou) slovní zásobu.

Asi nejvíce nám přibližují živočišnou říši naučné televizní pořady. V nich se můžeme setkat s různými cizokrajnými živočichy, o kterých jsme dříve neměli ani potuchy, že existují. Možné je se tak dozvědět mnoho zajímavého. 

Zpět na přehled článků