Blog
Pohled autora a luštitele
Poslední zápis do článku 1. 5. 2021
Dostupnost výrazů, které autor používá pro sestavení křížovkové úlohy, souvisí s prameny, z kterých se vpisované výrazy čerpají (článek 55). Každý takovýto výraz musí totiž autor být schopen vždy doložit (nelze si tedy slova vymýšlet – tzv. samotvorba je vyloučena).
Řadový křížovkář zná spolehlivě několik tisíc slov (viz předmluva SSJČ), u profesionála se tato „zásoba“ pohybuje kolem 10 a 15 tisíci, což je pouhá kapka v moři. Jako vpisované výrazy může totiž autor použít miliony slov. Najít potřebné prameny pro jednotlivá slova není v současné době žádnou překážkou.
Obtížnost každé křížovkové úlohy lze popisovat ze dvou pohledů. Luštitel se musí vypořádat s křížovkovými prvky, které autor použil pro sestavení úlohy (střídání znaků, typ křižování, skrytá tajenka, typy políček u polodokreslovky aj.) i s přechodem z výrazu legendového na výraz vpisovaný, kde uplatní své postupně získané znalosti.
Například „sudoku“ je ryze logická úloha, ve které luštitel neuplatní dříve získané vědomosti. Tato úloha dokonce zcela boří jazykovou bariéru (podobně jako třeba šachy). V případě výplňkových křížovkových úloh je tomu obdobně (pdf 6/1; 53).
Televizní soutěž AZ-Kviz kombinuje vědomostní znalosti soutěžícího se schopnostmi uplatnit logiku – jako první propojit všechny tři strany obrazce (popřípadě po vypršení časového limitu získat více políček). Jak už jsem dříve zmínil, nastupuje do této soutěže dosti vysoké procento lidí, kteří chybují ve správné volbě políček. Pak jsou sebelepší vědomosti k ničemu – ty samy o sobě k vítězství nevedou. Ještě nutno poznamenat, že soutěžící, který začíná, by měl vždy vyhrát (pokud volí správná políčka a zná i správnou odpověď na položenou otázku – podobně je tomu například ve hře „piškvorky“).
Pohled autora a luštitele na vpisované výrazy v křížovkových úlohách (posuzování „kvality“ vpisovaných výrazů, respektive celé úlohy bude věnován samostatný článek – tam padne mj. i odborný termín „otřepanost“ vpisovaných výrazů).
Autora vždy zajímala množina pramenů (konkrétně slov, které může vkládat do křížovkových úloh), z kterých čerpal vpisované výrazy do svých úloh. Samozřejmě, že na začátku vydávání prvních čísel HaK (kolem roku 1950) byly možnosti omezené. Vše začalo postupně narůstat po roce 1960. Začal vycházet sešitově SSJČ (tzv. křížovkářská bible) a současně byl připravován i PSN (4 díly, 1962-67) a následovala další „křížovkářská“ díla. Nejen autory zajímaly především ty prameny, které obsahovaly abecední výčet slov z různých oborů lidské činnosti – tím byl například i třídílný slovník Co je co?, který s kolektivem sestavila další křížovkářská osobnost – Roman Reisenauer.
Obtížnost křížovky (myšleno z pohledu používaných vpisovaných výrazů) je závislá na autorovi, jaké vpisované výrazy volí. Počet vpisovaných výrazů, které luštitel nepochybně zná, je velmi nízký počet, a to nezáleží na tom, zda jde o řadového křížovkáře či profesionála. Každý správný autor opisuje legendu zpravidla z nějakého pramenu, zvláště v případech, kdy nechce uvádět strohou podobu – luštitel by se měl zdoláváním křížovkářských úloh i průběžně poučovat a vzdělávat.
Pohled na vpisované výrazy z různých stran:
Termín „otřepanost“ začali křížovkáři používat v případech, kdy autoři do svých prací vkládali opakovaně stejné výrazy, a to spíše kratší (dvou- až pětipísmenné), například as, ut, osa, oko, mana, Nana, kokos, kaval atd. Na tomto místě je však nutné uvést, že bez těchto slov žádnou křížovkovou úlohu nenajdeme. Záleží však na tom, jaký podíl těchto „méněcenných“ slov je v celé úloze obsaženo – to jsme ale opět u „kvality“ křížovkové úlohy (této problematice bude věnován samostatný článek). Jak autoři postupně dokládali použitý pramen pro vpisovaný výraz, rozšiřoval se autorský slovník o další (nové) výrazy. Sem lze zařadit například výraz AMA – japonská lovkyně perel. Tento trend lze zaznamenat především u svazové soutěže Česká křížovkářská liga (ČKL), i když povinnost dokládání pramenů platila pro každou úlohu.
V historii lze zaznamenat i termín „komerčák“ (komerční autor, který skládá křížovky jako na běžícím pásu, a to bez ohledu na ostatní souvislosti).
Obtížnost vpisovaných výrazů je samozřejmě relativní. Každý křížovkář (autor i luštitel) se k tomu staví různě. Jak historie ukazuje, začali autoři uvádět u křížovkových úloh už od samého začátku pomůcku – výčet výrazů, které luštitel pravděpodobně nemusí znát. Výrazy byly uváděny s příslušnou řádkou či sloupcem (obecně použitý směr vpisování), kde se výraz nachází. Později autoři uváděli často abecední výčet těchto „obtížnějších“ výrazů. Tento výčet však nelze chápat jako pomůcku, neboť při luštění ho vlastně nelze přímo využít – slouží spíše pro kontrolu vyluštěné úlohy.
Výrazů, které zná každý obyvatel planety, je relativně velmi málo. Patří sem především slova, s kterými se člověk může denně setkávat: otec, matka, zvíře, rostlina, slunce, déšť, hra, radost, jíst, spát atd., která se řadí mezi spisovná slova. Všechny ostatní výrazy je možno zařadit do dvou skupin, a to slova, která mohou či nemohou obohatit křížovkáře. Ostrou hranici mezi těmito dvěma skupinami není nutné hledat. Rozhodně nějaký bezvýznamný zeměpisný termín z daleké tramtárie nemůže křížovkáře poučit – pro autora je to tzv. pomocný výraz, který mu umožňuje sestavit celou úlohu (dobrý autor se však tomu vyhne). Druhá skupina je obrovská – patří sem slova, která nemusí křížovkář znát či spíše často slyší poprvé. Jedná se o slova ze všech oborů lidské činnosti, překladová slova z cizích jazyků a konečně nespisovná slova (nářeční, slangová aj.) včetně používaných zkratek a značek (kódy měn, letišť aj.).
Zásobník možných vpisovaných výrazů neustále narůstá. Všechno má na triku čas – stále přináší něco nového. Samozřejmě, že jedinec nemůže všechny informace obsáhnout, spíše se hodí být schopný je někde vyhledat. Zde je dobré poznamenat nezáviděnou pozici školství – co z učebních osnov vypustit a co naopak nově zařadit.
Posuzování vpisovaných výrazů z hlediska obtížnosti není nijak jednoduché (blíže článek 63 – Slovní zásoba křížovkáře). Tady není směrodatný názor profesionálního křížovkáře, který si neznámý výraz může někde najít a navíc má ve své hlavě velkou množinu často se opakujících křížovkářských výrazů. V případě řadového luštitele se spíše setkáváme s tím, že vpisovaný výraz nemusí znát. Případná znalost či neznalost konkrétního výrazů závisí na „parametrech“ luštitele (věk, vzdělání, jazyková vybavenost, předměty jeho zájmu – sportovec, milovník moderní hudby, umělec apod.).
Pro drtivou většinu luštitelů lze charakterizovat vhodnou podobu předkládaných úloh:
Obtížnost předkládaných úloh přizpůsobit tomu, komu jsou určeny (volba vpisovaných výrazů včetně podoby legendy).
Vyhýbat se křižování výrazů, které luštitel nemusí asi znát.
Volit vhodnou pomůcku (aby měl řadový luštitel šanci vyplnit správně všechna políčka).
Na závěr chci autorům popřát dobrou volbu při výběru vpisovaných výrazů!