Blog
Výkladové slovníky a encyklopedie
Poslední zápis do článku 1. 5. 2021
Jazyková správnost se posuzuje u všech výrazů (vpisovaných i legendových či tajenkových a vyškrtávaných – u vícesměrek).
Vpisované výrazy nemusí být vždy plně spisovné. V těchto případech to autor uvádí u konkrétního legendového výrazu zpravidla v závorce (nářečně, lidově, slangově ap.).
Legendové výrazy se naopak uvádějí vždy zcela spisovně. Někdy může však autor například nářeční výraz obepsat jiným nářečním výrazem, domácké jméno jiným domáckým jménem ap.
Věcná správnost se týká vlastně jen výrazů legendových. Legendu k obepisu autor čerpá především z různých výkladových slovníků a encyklopedii. V případě dalších pramenů (jednorázové letáky, různé tiskoviny vč. internetu) se u „podezřelých údajů“ autorovi doporučuje vše si ověřit ve více na sobě nezávislých pramenech.
Zavedené a osvědčené odborné křížovkářské termíny samozřejmě nelze posuzovat podle IJP, která obsahuje jen současnou spisovnou podobu jazyka. Například slovo „obepis“ v této jazykové příručce nenajdeme (jen opis). Ostatně ani slovo „křížovkář“ v IJP nenajdeme. Křížovkáři rozlišují navíc:
Křížovkářský – například křížovkářský časopis (odvozeno od slova křížovkář, tiskovina pro křížovkáře).
Křížovková – například křížovková úloha (odvozeno od slova křížovka).
Chyby v pramenech (věcné a pravopisné) jsou předmětem zájmu i svazu. Jde o záslužnou práci, ale sebevětší výčet chyb je pouhou kapkou v moři. Po nástupu internetu a nových tištěných pramenů po sametové revoluci chybovost mnohonásobně narostla. I Křížovkářský slovník (Karel Čálek) se hemží především spoustou překlepů…
Evidentně o věcnou chybu se jedná v případě slova „pochybovka“ – druh křížovky (jedná se o slovní hádanku, viz SSJ).
Jazykovou a věcnou stránkou výrazů z rostlinné a živočišné říše se zabývají články 59 a 60. K popisu slouží taxonomické kategorie – druh, rod, čeleď, řád, třída, kmen, říše a doména (též nadříše). Zařazení jednotlivých jedinců do těchto kategorií se díky získávání stále nových poznatků průběžně vyvíjí. Autor může tuto skutečnost zohlednit v legendě, například „domorodé jméno“, „dřívější zařazení“ apod.
Přejme autorům dobrou ruku při volbě pramenů, aby jejich výtvor neobsahoval prohřešky proti věcné (ale i jazykové) správnosti výrazů. Z historie víme, že autorovi dříve stačilo uvést pramen, ze kterého čerpal (například různé spory, které řešila Odvolací komice pro konkrétní svazovou soutěž). Dnes však víme, že je rozhodující správnost informace, její zdroj může být různý.