Blog

Vývoj spisovného jazyka

Poslední zápis do článku 1. 9. 2022

Křížovka je obrazcová luštitelská úloha založená na křižování výrazů vpisovaných podle legendy do obrazce. Vlastní křížovkářská problematika je popsána v článku 2 – Křížovkářské zásady pro autory a luštitele. Uvedeny jsou zde křížovkové

prvky, z kterých se skládá každá křížovková úloha (základní – písmeno a políčko a další odborné termíny – směr vpisování, křižování, legenda, obrazec, tajenka, zadání, nadpis aj.).

Nedílnou součástí každé křížovkové úlohy jsou vpisované výrazy, u kterých křížovkáři dbají především na jazykovou správnost vedle i správnosti věcné. Oblast spisovného jazyka spravují jazykovědci, konkrétně Ústav pro jazyk český (ÚJČ), který je kodifikační autoritou a regulátorem spisovné češtiny. Rozhodně jde o dobré rozhodnutí, když křížovkáři postavili vlastně ve svých úlohách jazyk na úroveň zákona (srovnejme se stanovením výše daní ap.), i když spisovný jazyk vždy byl, je a asi i bude ovlivňován různými silami (jak ostatně i historie potvrzuje).

Křížovkáři (podobně jako novináři, spisovatelé, studenti aj.) jsou pouhými uživateli jazyka – jsou to jakési hrátky se slovy (začali to vše hádankáři před více jak sto lety).

Historii spisovného jazyka, konkrétně Pravidel českého pravopisu popisuje článek 25.

 

V historii křížovky lze problematiku „jazykové správnosti“ rozdělit do dvou etap. Její posuzování úzce souvisí s vytvářenými pravidly pro tvorbu, která se časem stále „vylepšovala“ (viz Historie vzniku křížovkářské normy pro tvorbu, článek 21).

V první etapě - od otištění první doplňovačky (křížovková úloha s neúplným křižováním) kolem roku 1900 do přípravy první svazové normy v roce 1975 – nebyl ještě znám termín „jazyková správnost“. U vpisovaných výrazů nebyla dodržována délka samohlásek (převzato ze slovní hádanky, kde je to samozřejmě uplatňováno do současnosti) a tudíž o jazykové správnosti nelze mluvit.

Druhá etapa je charakterizovaná zavedením termínu „jazyková správnost“. První svazová norma (1980) již vlastně autorům neumožňovala nedodržovat délku samohlásek u vpisovaných výrazů. Celý proces trval kolem třiceti let, i když Lojza Nolč už od prvních ročníků  Křížovkářské maturity nový trend začal razit.

 

Pro posuzování jazykové správnosti výrazů plně postačuje Internetová jazyková příručka (IJP – živá slovní zásoba) a Akademický slovník současné češtiny (ASSČ – výkladový slovník, zatím zpracováno prvních několik písmen). V případě, že příslušný výraz není v IJP či ASSČ obsažen, uplatní se další jazykové prameny.

Jazykově správná jsou i odvozená (pravidelně tvořená) slova obsažená nejen v IJP, ale i v dalších jazykových pramenech:

Podstatná jména slovesná – konání (od konat), zpívání (od zpívat), sedění i sezení (od sedět) aj.

Komparativy a superlativy přídavných jmen a příslovcí – malý (menší, nejmenší), dobře (lépe, nejlépe) aj.

Přivlastňovací přídavná jména – otcův (majetek), Irenin (přítel)aj.

Odvozeniny (jazykově správně utvořené) – konaný, konající, konavší (od konat) aj.

atd.

 

Jazyková správnost úzce souvisí s dokládáním pramenu, ze kterého byl příslušný výraz čerpán. Křížovkáři za správné výrazy nepovažují výrazy, které nejsou doložitelné nějakým pramenem – je tím zamezena tzv. samotvorba autorů. Týká se to především těchto slov:

Zdrobněliny – i když v mluvnici najdeme odvozování zdrobnělých slov příponami, křížovkáři považují za možný vpisovaný výraz jen ten, který lze doložit nějakým pramenem. Tedy například od slova osa jen „osička“ (nikoli oska).

Domácká jména – základním pramenem pro tyto výrazy je kniha M. Knappové: Jak se bude Vaše dítě jmenovat?, která má i více vydání. Předchůdcem této knihy (rovněž z dílny Akademie věd) je F. Kopečný: Průvodce našimi jmény. Domácká jména najdeme také v SSJČ v dalších pramenech. Taxativní výčet těchto jmen není v jednotlivých pramenech (i v dalších vydáních) stejný, některé podoby nalezneme jen v předmluvě, například Ika (Jiří) – Knappová (třetí vydání 1996, strana 30). Nedoloženou podobu (nestačí ji jen někde slyšet) domáckých jmen autoři křížovek nepoužívají – je tím vyloučena tzv. samotvorba. 

aj.

 

Jisté potíže pro křížovkáře vyplývají z nejednotnosti v psaní antických jmen Archimedes – Archimédes aj., zřejmě zaviněno nesmiřitelnými frakcemi v ÚJČ), což jazyku neprospívá. Do stejné škatulky (nedohoda ve vlastních řadách) lze zařadit i jazykovou krizi, která vypukla vydáním Pravidel českého pravopisu (PČP, 1993). Tato velká aféra byla zakončena v roce 1994 vydáním dodatku (článek 6) – jakýsi kompromis, který vzniklou situaci vlastně neřeší. Zavedeno bylo pět skupin, ve kterých jsou vlastně nově povoleny různé podoby - dublety (oáza i oasa, kurz i kurs, realismus i realizmus, diskuse i diskuze, sezona i sezóna). IJP uvádí jen jednu podobu psaní u první skupiny – tedy jen oáza, což vlastně avizovala již PČP z roku 1957. U zbylých čtyř skupin IJP uvádí dvojí podobu – jiné dublety ostatně křížovkáři znají (lahev i láhev, brýle i brejle aj.). Slovník českých synonym (SČS, Karel Pala, Jan Všianský – 1994) uvádí i ve vydání z roku 2001 (viz konec článku 6): „... neakceptujeme psaní typu altruizmus, egoizmus a též kurz a pulz, neboť nejde o konzistentní úpravu (museli bychom pak akceptovat i tvary altruizta, egoizta) ...“

 

Pravidla mohou být jen jedna (například tato situace by při výběru daní byla naprosto nepředstavitelná). IJP je také jen jedna - ÚJČ, pověřený orgán na kodifiaci spisovné češtiny. Křížovkáři se s tímto problémem (psaní antických jmen a dodatek k PČP 1994) setkávají i u výrazů z rostlinopisu (článek 60), z živočišné říše (článek 59) a u výrazů z dalších oborů (chemie, technika aj.).

Dobrý autor se vždy se vším vyrovná, a to i s jazykovou stránkou vpisovaných výrazů. Někdy je řešením vhodným způsobem doplnit legendový výraz. Křížovkáři zavedli ostatně již dříve termín „dříve psáno“. Slova, která měla u příslušného hesla připojeno „dříve psáno“, nebylo nikdy možné použít jako vpisovaný výraz (například ssavec místo správného savec).   

Svaz pro svou potřebu (autorské soutěže aj.) zrušil v poslední (internetové) normě dřívější (PČP) a současnou (IJP) nadřazenost nad ostatními NJP. Počínání svazu je jeho záležitostí a nechci do toho nijak zasahovat (jsem ostatně také jeho členem) podobně beru jen na vědomí i kroky ÚJČ. V konečném důsledku to však znamená, že je výraz OASA (ostatně se s ním setkáváme občas v jednom odborném luštitelském periodiku) je v pořádku. To se ale vracíme o více jak půl století zpět – určitě to není ten nejlepší způsob propagace naší mateřštiny. Nutno zde ale poznamenat, že žáci a studenti (díky našim češtinářům) tuto vyloženě nesmyslnou benevolenci v psaní těchto dublet nemají. Podobně nepoužívají tyto dublety seriózní novináři, kterých je drtivá většina. Bohužel na televizní obrazovce se lze často setkat s různými podobami těchto inkriminovaných slov.

Zpět na přehled článků