Blog
V každém směru vpisování se využívají vždy oba smysly zápisu
Poslední zápis do článku 1. 5. 2023
Směr vpisování (článek 10, kde je popsán vývoj v čase) je uplatněn u všech křížovkových úloh, věnuje se všem křížovkovým úlohám (křížovkám i doplňovačkám).
Pramatka vícesměrky se poprvé objevila v 80. letech 20. století jako hádanka „osmisměrka“ - jakási vyškrtávačka, vyhledávačka ap. (výroční tisk SČHAK 1984) – podrobněji článek 23.
Z pohledu autora jde ve všech křížovkových úlohách vždy o výrazy vpisované (tedy včetně vícesměrek).
V předkládaných úlohách k luštění se zpravidla u vícesměrek v legendě (pojmenování odstavců legendy) uvádí, o jaký typ úlohy se jedná – vícesměrka vyškrtávací či vpisovací, i když to už prozrazuje samotná podoba obrazce (obrazec vyplněný všemi znaky kromě tajenky popřípadě hesla – úloha vyškrtávací).
Z historie „vícesměrky“ je jistě účelné připomenout dva důležité momenty:
Ještě před „sametovou“ revolucí se mohli luštitelé setkat s dvojí podobou vícesměrky.
Hádanková podoba vychází z první otištěné „osmisměrky“ (VT 1984, viz pdf 03). Zde se některé vpisované výrazy nekřižují s dalšími výrazy vůbec a též tajenka (nevyškrtaná písmena) postrádá jakékoliv křižování s dalšími výrazy. Svazová norma pro tuto úlohu (1996) ponechala absenci křižování s tajenkou (do nevyškrtaných políček lze pak totiž dosadit cokoliv) a pro křižování stačí shoda v jediném písmenu (obecně znaku).
Křížovkářská podoba vícesměrky (byla zařazena mezi křížovkové úlohy, článek 23) uplatňuje hlavní zásadu pro doplňovačku (neúplné křižování - minimálně dva znaky každého vpisovaného výrazu se musejí křižovat s dalšími výrazy, respektive s tajenkou či heslem). Proto se tato úloha může označovat i jako varianta doplňovačky.
Dále zavedla tato křížovková podoba schematické značky pro různý směr i smysl vpisování – podstatně to zkracuje často dlouhé pojmenování jednotlivých odstavců legendy.
Rozlišení dvou pojmů - směr a smysl vpisování - popisuje podrobněji úvod článku 10 a článek 53 – smysl vpisování. Od začátku platí, že ve vícesměrce jsou v každém směru vpisování uplatněny vždy oba smysly zápisu (kladný a záporný, například vodorovně; ve směru a proti směru chodu hodinových ručiček apod.).
Směr vpisování je uplatněn u všech křížovkových úloh (článek 10).
Vodorovný – kolem roku 1900 první doplňovačky (úlohy s neúplným křižováním)
Vodorovný a svislý – první křížovky kolem roku 1925
Buňkovitý (vlastně kruhovitý) – kolem roku 1950
Šikmý – kolem roku 1953. Křížovka pojmenovaná jako „šikmovka“
Lomený – v roce 1967 použito u řetězové (dvoustupňové) „síťovky“ atd. (viz článek10 – vývoj v čase)
Všechny tyto směry vpisování tvoří jistá čára. Čára přímá (směr vodorovný, svislý, šikmý, paprskovitý, úhlopříčný aj.) a čára lomená (směr lomený, vlnkovitý, řetízkovitý, meandrovitý, odrazový aj.). V případě, že je lomená čára uzavřená, jedná se o vícesměrku „obrazcovou“.
Podle počtu použitých směrů vpisování se volí i nadpis:
PÍSMENNÁ JEDNOSMĚRKA - pdf 10/1, vlnkovitě; pdf 10/3, spirálovitě; pdf 0/4, kruhovitě.
PÍSMENNÁ DVOUSMĚRKA - pdf 16/2, vlnkovitě a svisle.
SHLUKOVÁ DVOUSMĚRKA – pdf 16/1, vodorovně a svisle.
Pro tři směry vpisování je charakteristická síťka trojúhelníková (pdf 17/1), šestiúhelníková (pdf 17/2) a „schodišťová“ (pdf 17/4). V klasické čtyřúhelníkové síťce (čtverečkovaný papír, pdf 17/3) zvolil autor tři směry vpisování – vodorovný, svislý a vlnkovitý.
STŘÍDAVÁ TROJSMĚRKA – pdf 17, tři směry vpisování.
PÍSMENNÁ ČTYŘSMĚRKA – pdf 3, vodorovně, svisle a dva šikmé směry. Tato úloha se objevuje nejčastěji, a to převážně jako úloha vyškrtávací.
Podobně může autor sestavit PĚTI-, ŠESTI-, SEDMISMĚRKU atd. V nadpisu je pak uvedeno, kolik směrů autor použil. Hlavně ale jsou v pojmenování odstavců legendy jednotlivé směry vpisování. Často jsou v úlohách vyškrtávacích jednotlivé směry sdruženy a vyškrtávané výrazy jsou uvedeny abecedně pro celou úlohu. Samozřejmě, že pro více použitých směrů vpisování se využívá častěji schematická značka. Jelikož jsou v každém směru vpisování vždy dvě možnosti zápisu, uvádí vždy značka dvojnásobný počet možností vyškrtávání (jednosměrka – dvě možnosti, dvousměrka - čtyři možnosti atd.).
V případě úloh vpisovacích (pdf 17/1, 2 a 4) se jednotlivé směry vpisování obvykle nesdružují – to by byla asi takováto úloha obtížně luštitelná.
LOMENÁ VÍCESMĚRKA (pdf 11) – tento nadpis se používá v případech, když autor použije místo „klasického“ směru vpisování (vodorovně, svisle, vlnkovitě, kruhovitě, spirálovitě ap.) tzv. lomenou čáru. Vůči luštiteli je asi korektní a hlavně jednoznačné, když je v zadání uveden tvar lomené čáry a taxativní výčet všech možností vyškrtávání či vpisování (všechny použité polohy lomené čáry, a to vždy v obou smyslech zápisu).
OBRAZCOVÁ VÍCESMĚRKA – v těchto úlohách je lomená čára spojená v uzavřený „obrazec“ (čtverec, trojúhelník, šestiúhelník ap.). V těchto případech může autor brát v úvahu i začátky vpisování (v kterém políčku pak luštitel začíná vyškrtávání). Podobně i v tomto případě je vhodné uvádět podobu uzavřené lomené čáry a případně i polohu obrazce. Samozřejmě, že v těchto případech narůstá i počet možností vpisování. Například tvoří-li obrazec šestiúhelník (v trojúhelníkové síťce), může vpisování začínat v kterémkoliv ze šesti vrcholů. Jelikož se výrazy zapisují vždy v obou smyslech, výsledkem je celkem 12 možných zápisů.
Stejná situace nastává i v případě kruhovitého směru vpisování. Kruh sice nemá žádné vrcholy, ale začátek vyškrtávání může začínat v kterémkoliv políčku zvolené síťky. V pdf 10/4 je šestipísmenná jednosměrka v šestiúhelníkové síťce, ve které je uplatněn kruhovitý směr vpisování a samozřejmě dvě možnosti zápisu (ve směru a proti směru chodu hodinových ručiček). Schematická značka luštiteli prozrazuje, kolika políčky „kružnice“ prochází (navíc to potvrzuje v nadpisu „šestipísmenná“). V případě, že by autor při tvorbě této úlohy rozlišoval různé začátky vpisování, měla by značka celkem šest poloh a hlavně by se „šipečka“ posunula do středu políčka a pro nadpis by byl jistě vhodnější „univerzální“ pojem „vícesměrka“. Celkem by pak bylo 12 možností vyškrtávání. Příklady k luštění budou předloženy později - jedná o typ úloh, které se objevují zřídka.
Závěrem nutno uvést, že jakékoliv kombinace nejsou vyloučeny. Vše závisí na nápaditosti autora. Například „klasickou“ čtyřsměrku lze kombinovat s obrazcovou vícesměrkou, která nás dovede ke skryté tajence (heslu) ap.
Nadpis (historická osmisměrka versus čtyřsměrka) luštitele nikterak netrápí. Hlavně, že tato úloha spatřila světlo světa a dnes dělá radost spoustě luštitelů. Z historie víme, kolik let trvá takový přechod. Například chybně nasazený nadpis „hlásková“ křížovka (správně „písmenná“). Hláska je totiž článkovaný zvuk lidské řeči a písmeno pak psaný nebo tištěný znak pro hlásku. Ještě v roce 1986 se v HaK objevuje překonaný nadpis „hlásková“, i když při přípravě svazové normy v roce 1975 byl tento starý nadpis definitivně opuštěn. Tuto problematiku lze porovnat i se zaváděním nových slov v naší mateřštině – například jednoslovné pojmenování naší vlasti (Česko).