Křížovky Göbel

Součásti zadání křížovkové úlohy – nadpis, legenda, obrazec

Základní stavební kameny - políčko odvozené od síťky a rozdělovací značka

Poslední zápis do článku 1. 3. 2023

Pro celý popis vývoje jsou důležité dva základní stavební kameny a důležité křížovkové prvky, z kterých se skládá každá křížovková úloha:

PÍSMENO - základní stavební kámen pro sestavení vpisovaného znaku (vpisovaného výrazu).

POLÍČKO (článek 11) - základní stavební kámen pro sestavení obrazce, úzce souvisí se síťkou a se směrem vpisování. 

Vpisovaný znak (článek 9) - písmeno, slabika, shluk, výraz, slovo, obrázkový znak vč. střídání znaků.  

Křižování (článek 14) - typy: úplné – křížovka, neúplné – doplňovačka a kombinace obou typů - křížovková úloha.

Směr vpisování (článek 10) – od něho je odvozeno pojmenování odstavců legendy, přitom má každý směr vpisování vždy dva smysly (možnosti) zápisu.

Legenda (článek 17) - souhrn legendových (popřípadě tajenkových či vyškrtávaných - u vícesměrek a vpisovaných - u všech výplňkových úloh) výrazů.
Tajenka (článek 19) - povinná součást každé úlohy.

Nadpis (článek 20) - základ nadpisu tvoří použitý vpisovaný znak (respektive střídání znaků) a typ křižování.

Zadání (článek 40) - nadpis, legenda a obrazec.

Krédo: Bez opuštění starého přístupu ke křížovkovým úlohám (z roku 1954) se nelze nikdy posunout dál! Vydavatel se také často spoléhá na to, že stejný typ úlohy byl již několikrát otištěn (vypuštění jakékoliv nezbytné informace pro luštitele však ztěžuje či vůbec znemožňuje zdolat takovou úlohu, a to především novým zájemcům o tuto duševní zábavu). Při popisu mapuji především rozmanitost možné tvorby. Optimální tvorba přináší stále další kombinace křížovkových prvků (nové typy úloh), je to nikdy nekončící proces. Popis jednotlivých křížovkových prvků je doplňován vývojem v čase.

Tvorba křížovkových úloh je vlastně jakási skládačka ze dvou základních prvků (písmeno a políčko). S těmito prvky úzce souvisí křižování a směr vpisování.

Aby se dostala jakákoliv luštitelská úloha (nejen křížovková) ke „spotřebiteli“, zprostředkovává vše vydavatel a celý průběh je podřízen byznysu – to není hlavním předmětem mého zájmu.

Skutečnosti zřejmé z podoby otištěné úlohy se nikde dále neuvádějí (byly by tam vlastně duplicitně, viz článek 40) – týká se to všech křížovkových prvků (nadpis, legenda a obrazec; směr vpisování, typ křižování, tajenka). V pdf 18 a 32 tedy není nutné popisovat políčka (ta jsou dána), luštitel musí doplnit jen rozdělovací linky.

Základním stavebním kamenem pro vytvoření obrazce je políčko (článek 11), které úzce souvisí se zvolenou síťkou a použitými směry vpisování (článek 10). Ze zvoleného políčka snadno přejdeme na směr vpisování a obráceně.

V případě, že je předkládán luštiteli úplný obrazec, neobjeví se v nadpisu žádné další upřesnění, které se týká obrazce (například polomozaiková aj.). 

Vedle nejběžnější čtyřúhelníkové síťky (čtverečkovaný papír) jsou využívané (často pro doplňovačky a vícesměrky) i síťky trojúhelníkové, šestiúhelníkové (včelí plástev) a kosodélníkové (tzv. schodišťové), respektive různé kombinace různých směrů vpisování: svisle + buňkovitě, vodorovně vlnkovitě + svisle ap.

Nutno ještě poznamenat, že v síťce není podmínkou využít ke vpisování všechny možné směry vpisování (viz příklady v pdf 16 a 17).

Součásti obrazce a odborné termíny:

Síťka (pdf 51) - čtyřúhelníková (pdf 24 aj.), trojúhelníková (pdf 15/2 aj.), šestiúhelníková (pdf 15/3 aj.), kosodélníková (tzv. schodišťová, pdf 8/5 aj.) se skládá vždy z políček základních. Obrazec může být sestaven i v dalších typech síťky - zpravidla jsou odvozeny od kombinace různých směrů vpisování, například kruhovitě + paprskovitě (stočená čtyřúhelníková do kruhu, pdf 14/2), svisle + úhlopříčně (pdf 7/1), svisle + buňkovitě (pdf 12/3) aj.

Volné políčko (článek 11 a 51, pdf 63/4 a 5; 66/1 a 2) vytvořené v konkrétní síťce (zde šestiúhelníková a trojúhelníková). Může mít libovolný tvar (pdf 1/6; 66/3 a 4).

Rozdělovací značka (pdf 12) - „slepé“ políčko (pdf 14/1), silná linka (pdf 1/1), uzlové políčko (pdf 1/4; 13/4), bod (pdf 1/7); absence rozdělovací značky (pdf 21).

Obrys (vnější, vnitřní) – obrys vnější má každá úloha (v pdf 18 a 32 navíc figurální), vnitřní (pdf 20/1 navíc figurální) bývá často vyplněn obrázkem, který má vztah k předkládané úloze (pdf 14/2; 27/1; 51/5; 83).

Způsob zápisu vpisovaných výrazů jednoznačně určují i slabé (čárkované) čáry v obrazci (doplněné šipečkou určují i smysl zápisu). Charakteristické jsou pro směr buňkovitý (pdf 71/1 až 5; častěji se luštitel setkává s praporkem opatřeným šipečkou – pdf 71/6 a 7), paprskovitý (skupinové křižování, k zadání úlohy se připojuje vždy tzv. schematická značka, která je i u vícesměrek – pdf 8) a lomený (pdf 21/5, tzv. síťovky - pdf 24).

Vepsání některých vpisovaných znaků - lze chápat i jako pomůcku (pdf 23, vepsané heslo – pdf 26/2, protivková legenda – pdf 30/3).

Označení políček s tajenkou (tečkou, křížkem ap., dnes podbarvením) - především jde o umístění tajenky v tzv. nelegendovaném směru vpisování aj. - pdf 8; 79; 81 aj.

Nesouměrnost, figurálnost – se uplatňuje v případě (polo)dokreslovek – když je luštiteli předkládán neúplný obrazec (pdf 50). 

Očíslování obrazce (označení řádek, sloupců, mezikruží, buněk, středových políček ap.) úzce souvisí s řazením legendových výrazů v jednotlivých odstavcích legendy. Pro klasickou čtyřúhelníkovou síťku (čtverečkovaný papír) se v měsíčníku Hádanka a křížovka (HaK) od začátku využívají pro vodorovný směr písmena obsažená na klávesnici psacího stroje (tedy písmena bez háčku, čárky a kroužku) a pro svislý směr arabské číslice (čísla 1 až n, podle počtu sloupců). Označování řádek písmeny bylo někdy i zprava a sloupců čísly i zdola. „Smysl“ zápisu je vždy od označeného obrysu (zleva vpravo a shora dolů). Toto „dvojí“ označování řádků a sloupců (i zprava a zdola) se občas používá u větších křížovek kvůli rychlejší orientaci luštitele.

Označování obrazce písmeny a čísly lze využít i v jiných případech, kdy nejsou uplatněny „klasické“ směry vpisování - vodorovně a svisle. Například lomeně + buňkovitě (pdf 29/1), vodorovně + lomeně (pdf 29/3), svisle + buňkovitě (pdf 22/3), dále u některých křížovkových úloh (pdf 36/3) aj.

Pouze číslic se používá například při použití trojúhelníkové, šestiúhelníkové a kosodélníkové síťky - tři směry vpisování (pdf 13/5; 15/3; 26/2), ale i u dalších křížovkových úloh (křížovky - pdf 1/7; většina doplňovaček - pdf 1/3; pdf 4 aj.).

Pouze písmena pro očíslování obrazce se používají v případech, kdy jsou čísla již využita jinde (například skupinové křižování - pdf 8, úlohy 1, 2, 3, 5 - čísla jsou použita pro označení jednotlivých směrů a smyslu vpisování).

Jednoznačnost očíslování obrazce křížovkové úlohy je základem pro korektní podobu předkládané úlohy. Luštitel nesmí být na pochybách, kam podle legendy jednotlivé vyluštěné výrazy zapisuje. Tento problém se týká především doplňovaček (úlohy s neúplným křižováním). V níže uvedeném příkladu je označení „lišt“ 1, 3, 5 a 7 přiřazeno i dvěma vpisovaným výrazům - jak se jednotlivé výrazy každé dvojice zapisují, není jednoznačné. Nesrozumitelnost očíslování narůstá při větší členitosti obrazce a zvláště při využití různých směrů vpisování (různé kombinace). V uvedeném příkladu je obrazec doplňovačky vytvořen z různě pootočených lišt, a to přímých - tato lišta je základním prvkem pro vytvoření „rámcovky“ a dále tvoří „kris-kros“ - „historické“ názvy (bližší komentář při probírání příslušné problematiky).

Jednoznačné očíslování obrazce je v tomto případě velmi prosté. Stačí označit zbývajících pět vrcholů (8 až 12) a jednotlivé vpisované výrazy v legendě označit dvojicí čísel: 1-5. a 1-9.; 2-8; 3-7. a 3-11.; 4-10. atd.

Pokud se uvede v nadpisu ještě SEDMIPÍSMENNÁ DOPLŇOVAČKA, pak si je luštitel jistý, jak dlouhé všechny vpisované výrazy jsou (týká se to především členitých obrazců s různými lomenými směry vpisování ap.).

Vývoj podoby obrazce v čase:

Kolem roku 1900 - lze zaznamenat první obrazec křížovkové úlohy (viz záhlaví pdf 9). Políčko (jak je známe dnes) bylo tehdy nahrazeno tečkami.

Rok 1925 – již v prvních křížovkových úlohách registrujeme rozdělovací políčko a dokonce i figurální obrazec, i když takový obrazec nebyl ještě vytvořen různými typy políček (pdf 32). To byla ještě do obrysu figury (tehdy čtyřlístku) vkládána jen čtyřúhelníková síťka. Všechny tyto úlohy byly s neúplným křižováním (obsahovaly totiž tzv. jednopolíčkové výrazy, které neměly legendu). Úlohy s úplným křižováním byly předkládány postupně od roku 1950.

Po roce 1950 - souměrnost obrazce (týká se nejen obrysu, ale i rozdělovacích značek) má dlouhou historii. Ve vývoji křížovkových úloh byly postupem času průběžně „vylepšovány“ jejich prvky. Asi před šedesáti lety byly vyloučeny tzv. „jednopolíčkové“ výrazy, začala se dodržovat délka samohlásek ap. V 60. letech minulého století probíhala debata o souměrnosti či nesouměrnosti obrazce křížovkové úlohy. O rozvoj našeho duševního sportu se zasloužilo nespočet příznivců (nejen již zmíněné osobnosti: Josef Vinárek, Lojza Nolč a Antonín Ropek). I za prosazování nesouměrnosti obrazců křížovek se zasloužil nejmenovaný křížovkář. Asymetrie všeobecně neobstála, ale později se ustálila zavedením křížovek s vepsanou legendou (tzv. „švédky“) - to ale je především záležitost komerce. Ostatních „klasických“ křížovkových úloh se asymetrie netýká.

Po roce 1974 (začala příprava první svazové normy pro tvorbu, vyšla ve VT 1980)  - „klasická“ figurální křížovka začíná zavedením mozaikového políčka (půlené čtyřúhelníkové políčko jednou z úhlopříček). „Vylepšení figury“ následovalo nahrazením úhlopříčky obloučkem. Jakéhosi vrcholu dosáhla figurální křížovka zavedením atypického políčka (článek 11), uplatnění rébusového čtení (například křižování obrázkového znaku s písmeny - okorávat x sokoli ap., kde OKO znázorňuje čidlo zraku živočicha, pdf 32). Tato oblast je velmi atraktivní pro každého luštitele. Každý všestranný křížovkář se již jistě setkal se spoustou líbivých figurálních křížovek. Kdo je průkopníkem „figurálek“ by bylo nošením dříví do lesa.