Blog

Písmeno - základní stavební kámen každého vpisovaného znaku

Poslední zápis do článku 1. 10. 2020

 

Porovnání svazkové normy s novým pohledem na křížovkové úlohy

Při konfrontaci obou pohledů na křížovky lze sledovat vývoj tvorby křížovkových úloh v odborných křížovkářských tiskovinách. Komerční tiskoviny si vystačí především se švédkami (křížovky s vepsanou legendou) spolu s logickou úlohou „sudoku“ (i tady mají autoři nepřeberné možnosti tvorby – vpisovat nemusíme jen číslice, ale i písmena, obrázkový znak aj.; obrazec může mít různou podobu atd.). 

(Na příkladech v pdf ke stažení, popřípadě v jednotlivých článcích je demonstrována překonaná podoba a nesrovnalosti v samotné svazové normě) 

 

Svazová norma uvádí taxativní výčet možných znaků (písmeno, shluk, slabika a výraz) a střídání znaků (písmena se shluky či shluky o různé délce).

Obrázkový znak (svazová norma tento druh znaku vůbec neuvádí) může zastupovat nejen písmeno, shluk, slabiku (pdf 27/4; 43), ale i slovo či výraz (slovo rozšířené o zkratky a značky).

Střídání různých znaků – střídání slabik s písmeny (pdf 26/1; i slabiky mohou mít legendu – pdf 26/4), střídání písmen se slovy (pdf 27/1 – autor samozřejmě nepoužije jednopísmenné slovo), střídání shluků se slovy (pdf 27/3), střídání písmen s obrázkovým znakem (pdf 6/2 – střídání znaků má zde určitý systém).

 

Z historického hlediska lze zaznamenat písmeno jako jediný vpisovaný znak již před více než sto lety (doplňovačky, respektive další skládací hádanky - čtvercovka, roháček, rámcovka a později křížovky), a to trvalo asi do roku 1953. Nutné je zde poznamenat, že křížovky neměly žádný nadpis - „automaticky“ se považovaly všechny tyto křížovky za „hláskové“ (později písmenné). Jediným vpisovaným znakem byla tehdy „hláska“. A to v podstatě trvá vlastně dodnes, písmenné křížovky bývají často bez „upozornění“, že vpisovanými znaky jsou písmena. Komentář k této problematice naleznete i v dalších, souvisejících článcích.

 

Slabika, jako další možnost podoby vpisovaného znaku, lze registrovat od roku 1954 u prvního třídění křížovek, i když slabikovou křížovku nalezneme již v prvním čísle HaK (1949). Takováto křížovka byla označována jako „slabiková“. Není nutno jistě zdůrazňovat, že tehdy byly ještě běžně používány tzv. „jednopolíčkové vpisované výrazy“, nebyla dodržována délka samohlásek, byla tolerovaná absence tajenky ap.

Slabiku, jako vpisovaný znak, začaly v té době využívat i křížovkové úlohy se skupinovým křižováním a buňkovky.

 

Poznámka:

Pro první křížovkářskou normu „České křížovky“ (1980) zavedli křížovkáři pro třídění odborné termíny „druh“, „typ“ a „forma“, a to různé možnosti pro vpisovaný znak, směr vpisování a obrazec.

Směr vpisování (označení jednotlivých odstavců legendy) a obrazec (popis síťky, obrysu, políček ap.) nevyžaduje bližší „komentář“, neboť z podoby otištěné úlohy je vše zřejmé a nemusí to být tudíž ani v nadpisu křížovkové úlohy.

Vpisovaný znak, který autor použil (písmeno, shluk ap.) se objeví zpravidla v nadpisu křížovkové úlohy. V případě nadpisu „POLODOKRESLOVÁ KŘÍŽOVKA (nutno doplnit rozdělovací značky a odhalit druh vpisovaného znaku, repektive střídání)“ údaj o vpisovaném znaku pak vypadne (pdf 31/1).

Samozřejmě, že lze křížovkové úlohy třídit podle dalších prvků (jako je legenda, tajenka, křižování, ale i pomůcka ap.), a to nejen podle vpisovaného znaku, směru vpisování a obrazce (ten se navíc třídí podle obrysu a podle použité síťky). Pak zjistíme, že zavedené termíny (druh, typ a forma) nám zdaleka nestačí, navíc luštitel je vlastně vůbec nepotřebuje.

 

Termín „druh“ je prakticky nejnižší taxonometrickou (taxonomickou) jednotkou v zoologii a botanice. Jinak je tento výraz používán v mnoha oborech lidské činnosti. Například švadlena při šití nového modelu šatů vždy volí nejvhodnější „druh“ látky. Sochař hledá možný „druh“ materiálu pro své nové dílo. Podobně rodiče hledají vhodný „druh“ barvy či malby pro vymalování pokojíčku svého potomka ap. I autor křížovkové úlohy zvažuje, jaký „druh“ síťky, obrysu, směru vpisování, vpisovaného znaku, ale i tajenky, pomůcky ap., použije.

Různé třídění (popis, možnosti ap.) existuje v každé lidské činnosti. Jinou otázkou je, zda zatěžovat luštitele dalšími termíny, které pro zdolání předložené křížovkové úlohy vůbec nepotřebuje. Praktické využití „vědeckého“ pojetí křížovkářské normy pro tvorbu a hodnocení křížovek je u několika desítek zapálených křížovkářů v náročných soutěžích SČHAK (NKM, ČKL, MLSK) a jen určitá část z členů SČHAK, kterých je cirka čtyři stovky. Navíc, když je celá norma založena na jasně překonaném přístupu k celé problematice. Konkrétní případy uvedu vždy podle potřeby v příslušném článku v blogu či v pdf ke stažení. Nyní aspoň dva příklady:

- předpona POLO- není často správně uplatněna. S tím souvisí vždy více oddílů křížovkářské normy. Trvání na zvláštní části normy (křížovkové odrůdy), která stoprocentně není zapotřebí, „způsobuje“ nežádoucí chybné závěry. Označovat úlohu, ve které nejsou zapojeny všechny vpisované výrazy do řetězového křižování jako „řetězovku“, je evidentně špatně - je to přeci polořetězovka. Navíc je u této úlohy problém s rozdělovacími značkami. Termín „polořetězovka“ je přiřazen k této úloze v případech, kdy je vedle silné rozdělovací linky použito i uzlové políčko (pro umístění tajenky). Taxativní výčet jediné možné správné tvorby je všeobecně nemyslitelný, navíc když je postaven na tak chatrných základech.

- návod na luštění měla každá „nová“ křížovková úloha (prakticky již od roku 1950, i první „slabiková“ měla upozornění, že se do políček vpisují slabiky). Některé tiskoviny po sametové revoluci v tom držely i primát. Dokonce svým rozsahem přesahovaly některé tyto návody vlastní legendu. Hlavním problémem zde je, že tento návod byl sice ještě v některých dalších úlohách zopakován, ale pak se předpokládalo, že je vše s novou úlohou vyřešeno. Tento trend nasazený v roce 1950 zůstal vlastně do současnosti. Zapomíná se zde na to, že „klasickou“ křížovku (viz příloha mnoha tiskovin) „chápe“ snad každý, kdo umí číst a psát - vyplňování políček podle předložené legendy, a to se luštěním nemusí vůbec zaobírat. Pro začínající luštitele, především pro mládež (ale i dříve narozené, kteří mají čas na tuto duševní zábavu až v důchodu), je optimální podoba předkládaných úloh taková, která nevyžaduje návod k luštění.

Vše blíže ještě osvětlí články 20 a 40 a příklady k luštění „ke stažení v pdf“.

 

V mém „povídání“ se nebudu zabývat dokreslovkami, které jsou určeny pro náročné řešitele, popřípadě porotce křížovek - Česká křížovkářská liga (ČKL), Nolčova křížovkářká maturita (NKM), Mezikroužková luštitelská soutěž křížovkářů (MLSK) aj., kterých se zúčastňuje pár desítek zapálených křížovkářů. Výjimku snad bude tvořit dokreslová výplňka, dokreslová křížovka s šikmými směry vpisování aj., i když i tyto úlohy budou předkládány jako polodokreslovka (tedy s neúplným obrazcem). Takovéto úlohy jsou zařazeny především z pohledu luštitele (jednotlivé kroky „experta“ - tzv. předluštitele; článek 24, pdf 52 až 55).

 

Další rozšíření vpisovaného znaku pokračuje po založení SČHAK v roce 1968.

„Shluk“ (seskupení dvou a více písmen) se poprvé objevuje v roce 1969, další vpisované znaky (výraz, slovo) jsou zařazeny do první křížovkářské normy (1980).

Další upravená a doplněná křížovkářská norma (Směrnice pro tvorbu křížovek s komentářem) byla zveřejněna ve Výročním tisku (1994).

Koncepce novelizované normy (1994) zůstala v podstatě beze změny, a to v podobě, která byla nasazena v roce 1954. V mezidobí mezi lety 1980 až 1994 byla první křížovkářká norma průběžně doplňována změnami, doplňky a opravami, které si mohl každý zájemce do normy z roku 1980 vlepovat... Vydání další normy (1994) mě utvrdilo v tom, že takovýto přístup ke křížovkářské problematice není nic pro širokou luštitelskou veřejnost, což potvrzuje i poslední podoba normy z roku 2019 na internetu.

Každá křížovková úloha (zveřejněná třeba před více jak sto lety až do současnosti) používá dva základní stavební kameny - písmeno (obecně vpisovaný znak) a políčko. Pro posouzení, o jakou křížovkovou úlohu jde, slouží ještě směr vpisování, typ křižování a nadpis. Jednoznačná podoba předkládané úlohy (pro širokou luštitelskou veřejnost) nepotřebuje žádnou „vědecky“ sestavenou normu.

Optimální je, když předkládaná úloha neobsahuje žádný návod k luštění, a přesto je srozumitelné a jednoznačné je  její luštění. Za názorné pro luštitele lze považovat vepsání výrazu (či výrazů při řetězovém křižování ap.) přímo do obrazce. Podobně se umísťuje do obrazce například i „lomený“ směr vpisování aj. Příklady k luštění s komentářem jsou na stránkách ke stažení v pdf.

Příklady vpisovaných znaků (nejedná se o taxativní výčet možností):

Slabika, shluk, slovo, výraz (slovo rozšířené o značky a zkratky - „Kr“ značka kryptonu)

Obrázkový znak zde zastupuje písmeno, shluk, slabiku a slovo:

Písmeno - za tento základní znak lze považovat i písmeno cizí abecedy, arabskou číslici, interpunkční znaménko, tiret, obrázkový znak a jiný ustálený znak (+, =, %, &, §, ap.) aj. Některé další ustálené znaky se v křížovkách objevují velmi zřídka, přesněji řečeno se neobjevily nikdy. Vše závisí na autorovi, jestli se mu podaří takovýto znak zapojit do křižování. Různé užití tohoto znaku je v pdf ke stažení. Často zde bývá uplatněno tzv. „rébusové čtení“.

Shluk - skupina dvou či více písmen.

Slabika - tvořená podle zásad pro dělení slov (v mnoha případech lze využít IJP - ne všechny výrazy v ní ale najdeme). U cizojazyčných výrazů byla zavedena tzv. grafická podoba slabiky (například HO-RI-NE, SHA-KE-SPE-A-RE, i když se vyslovují jen slabiky dvě; v případě slovenštiny RI-E-KA i RIE-KA).

Slovo - především jde o „devatero druhů slov“, ustrnulý slovní tvar aj.

Výraz - znak „slovo“ rozšířený o značky a zkratky.

Obrázkový znak - v podstatě jde o znak „slovo“. Textová legenda je zde nahrazena obrázkem (kresbou). Tento znak může zastupovat i jiné znaky (například písmeno, shluk, slabiku či slovo).

Prázdný (nulový) znak - může být uplatněn u kteréhokoliv vpisovaného výrazu a zastupuje vždy vpisovaný znak, který autor v příslušné křížovkové úloze použil - je tím zastoupena mezislovní mezera (která je samozřejmě zapojena do křižování).

 

Obecně lze říci, že to, co se předkládá luštitelům méně často, zasluhuje i přiměřeně menší pozornost. S některými případy se řadový luštitel ani nikdy nesetká.

 

Zpět na přehled článků